Obousměrná Sázava !

Neštěstí možná začalo už v pártyvagónu s kupé pro 14 osob, kde nás jelo o něco víc než tvrdila jízdenka. To rozlítilo pani průvočí, která ovšem záhy přenesla zlobu na lokomotivu neboť s námi už nebyla řeč. Toto 70ti tunové eso ze Škody Plzeň (už není řeč o průvodčí) tedy vypovědělo službu a hodinku a půl si s námi postálo někde v poli. Za setmění jsme se tedy dostali přes Světlou do cílové stanice a opustili vlak.

Zde už čekali zbylé lidi. Umakartová bouda v kempu Horka II chvíli naivně předstírala, že je schopna ustát nápor padesáti vodáků, kteří obsypali cca metr dlouhý bar. Pivo došlo za dvě hodiny, a pak i všechno ostatní, čím hospůdka disponovala. Ráno jsme ji našli zavřenou a zapečetěnou a pro nezbytnosti jsme si chodili do penzionku od vedle. Vyplutí začalo hezky, ve Zruči v kempu jsme zlikvidovali další hospodu, tentokrát ve smyslu jídla, vyzvedli pana Fortelného ve výtečné formě a marně se pokoušeli pana Kartouška dostat na trampolínu.
Najednou začalo být divné, že řeka Sázava vůbec neteče, což ti opilejší z bandičky potvrzovali i tím, že po nástupu do kanoe nevěděli, na kterou stranu se po řece vydat.
V Kácově jsme dojeli až do druhého kempu Pod mostem, o kterém jsme věděli, že kvůli hávárii kanalizace po celém kempu v náhodných dávkách smrdí fekálie a navíc neteče voda, kterážto je na pití a vaření nahrazena směsí sava a okeny v malé cisterně. Vyrovnává se to ovšem nízkou cenou a faktem, že spotřeba vody je v naší skupince velmi nízká a zápach fekálií také není nic zrovna neobvyklého. V Kácovském pivovaru jsme byli vesměs spokojeni až na náhodné nedostatky a drobné konflikty s personálem, které ale byly spíše osobního rázu. Kemp opouštíme ráno urychleně.

Druhý vodní den řeka místy i tekla a volej byl pouze asi na 80ti procentech trasy, z důvodu více jezů, které byly občas i poměrně zábavné, neboť Slunko zářilo. Rovněž se tento den udělalo hezky, a tak jsme se, ukolébání pozorováním kříženců vydronutrií s potkany a umělých ledňáčků večer nedokázali sejít v jednom kempu a spali odděleni na dvě menší skupinky.

Po zbylých patnácti kilometrech kalného voleje jsme se všichni (!) a dokonce i všechen materiál (!!) sešli Pod Vrbami v Sázavě a ti šťastnější se i pokochali krásami kláštera.

Nashle zase někdy za dlouho, Sázavo. Ale bylo to super ne?