Horní Vltava

Před několika týdny jsem si dovolil pokárat slunce za slabý svit při Odemykání Vltavy. Byla to chyba. Asi ze msty nebo snad z pýchy se na prahu června spojilo Slunce s Vltavou proti KVESTu. Těžko ale mohli čekat tak silný odpor a tak odporně silný rum s kolou.

Premiérové expediční splutí horní části Vltavy jsme tedy zahájili v Horní Vltavici, jež nás uvítala deštěm a nezvyklou jarní teplotou 3°C ve dne. Jelikož se ale výjimečně předpověď trefila a o těchto podmínkách se vědělo, nebyl nikdo překvapen. A tak jsme se rovnou po postavení stanů v tábořišti odebrali do Hotelu Salivar, kde nás už čekala paní Salivarová v salonku u zapáleného krbu s trochou jídla a naraženým sudem plzně.
Kdyby si někdo pamatoval noc, věděl by, že teploty klesly pod bod mrazu a kus dál v horách na Velkém Javoru napadlo 30 centimetrů sněhu.
Ráno jsme hotel navštívili ještě jednou na vydatnou snídani a vyrazili poměrně agresivním a hlavně vyčerpávajícím systémem peřej - mělčina směrem po proudu meandrujícího toku. Své o tom může říct hlavně posádka červeně označeného plavidla, které až v Lenoře došlo, že si neobjednali loď s otevřeným dnem na pozorování perlorodek. Ale ono je dobré si občas namočit hadry ve vodě a o deset stupňů se ohřát. V Lenoře jsme pak s lehkým srdcem ponechali našich sedm vyder na hlídání několika cikánským dětem vyzbrojených pilkou, a tak když jsme se vraceli z obídku od Grobiána (kde se konečně trochu naučili vaření a hlavně péči o hosty), byly tedy všechny na svém místě a kompletní.
V cíli na Soumarském mostě nás přesně na 4 minuty 37 vteřin navštívilo polojasno, ale my na teplo nebyli zvyklí a odebrali jsme se do Soumarské hospody, tematicky zaměřené na Sudety a hlavně Třetí říši. Večer jsme si potom zpestřili výletem na rozhlednu, kam jsme putovali pro jistotu bosi, aby nám v teple bot neotekly nohy.

Ráno se zvedl vítr a déšť, a tak bylo pocitově někde hluboko pod nulou. Kupodivu to nikomu ani nevadilo. Ani mě, protože jsem si večer zapomněl vlézt do spacáku. Nálada byla prostě dobrá, i proto, že se nám podařilo zastavit v Dobré u mostu a nabrat štastnou třináctku Míšu.
V Pěkné na psychiku trochu zapůsobilo, že to je poslední možnost splutí vzdát, ale hecli jsme se. Ani to nebolelo a už jsme se převlékali u mostu v Peci.
Červená loď prý někde před cílem naposledy obrátila borty za účelem spatření perlorodky.

Takže při veškerém respektu k silám přírody:

KVEST : Vltava - 1 : 0