|
Big Třebowski 2011Obnovená tradice vlastivědných exkurzí do východních Čech byla exkluzivní slunečnou tečkou za letošní sezónou. V pátek po práci jsme se v netradiční, ale skvělé sestavě odebrali do základního tábora Česká Třebová. Tam se nestalo nic pamětihodného, což ale nikdo nečekal - ve Třebové se nestalo pamětihodného nikdy nic. Brzy jsme se tedy pěšmo přemístili do ozkoušené a uznané chatičky v Horách a napsali esemesky domů, neboť jsme všichni doma slíbili ozvat se až budeme moc.Chatu jsme vesele křtili dlouho do noci, až přišlo ráno, a to velice náhle; jak by asi řekl A. Hitler - z nietscheho nic. Nový den uvedl elegantně Adam: "Mám tu kartáček na zuby? (s rukama v hubě: Mám tu vůbec zuby? Chtěl bych rychle nějaké zuby, aspoň čtyři. Mají tu někde otevřeno, Martine?" V čase sobotního oběda jsme se sesunuli z kopce na bus a odjeli do Litomyšle, města hříchu a zázraků. První na řadě byl kostel Sboru Církve bratrské od architekta Zdeňka Fránka, kde nás provedl a o historii a liturgii osobně povyprávěl sympatický kazatel a správce Daniel Smetana. Tak jsem si prohlédl nejhezčí dům v ČR a dalším událostem nechal volný průběh. Kolem Brokešovy vily s krátkou zastávkou na fotbalovém utkání (zdařilá tribuna od arch. Buriana - škoda, že z ní není nebylo na co koukat) jsme prošli do divné hospody, kde jsme bohužel byli nuceni ochutnat nejhorší guláš všech dob. Pak už bylo načase na nádraží vyzvednout krásnou Páju D. a jít slavit narozeniny místního skvostného bazénu od studia DRNH. Několik dalších hodin už patřilo vířivkám, tobogánu, sporým bikinám a vodním hrátkám nejrůznějšího charakteru. Při zavíračce se plovárna rozzářila v úžasném barevném spektru a starosta odpálil první šampaňské. I narozeninový dort byl velmi dobrý a nálada vpravdě slavnostní. Rozjařeni jsme si prohlédli uneskózní centrum a nejednohlasně se rozhodli dopravit se do chaty taxíkem. To se nakonec ukázalo jako dobrý krok, taxíkáři v kraji jsou levní, poctiví, nekoukají na předpisy ani počet míst ve voze a dokonce se od nich člověk dozví něco o hudbě. V chatě jsme si užívali, odbyli si několik her a vydali se na noční výlet na poutní kostelík panny Marie v Horách. Neděle nás překvapila sluncem a vysokou baboletní teplotou, která pravděpodobně nekale působila i na naše mozky, viz následující přepis: "hele, proč mi vykáš? vykám ti zaprvý protože tě vidim dvakrát a zadruhý proto, že tě vidim poprvý..." V takhle dobré náladě jsme zazimovali chatičku a když jsme se sbaleni zase pouštěli do údolí, již se skoro stmívalo. Po jídle v jakési restauraci jsme se ještě podívali na rotundu Sv. Kateřiny a vydali se vlakem nazpět do Prahy. Nebýt hodinového hnití v poli u Ústí nad Orlicí, mohli bychom si gratulovat, jak se vyprázdniny bezchybně vydařily, a jeden každý mohl být - dle nových zvyklostí - sám sobě celebritou. Nakonec, s takovým bitch faktorem se to koneckonců dalo vydržet. Dobrou chuť! |
|
