Zpívání krajanům 2011 - Rumunsko + Moldávie (RU+M)

Pod záštitou CK Kojan, GJVJ a sdružení KVEST se na sklonku září konala následující obskurní akce, která neměla obdoby. S optimismem v srdci, pochybnostmi v hlavě a rozumně uloženou měnou v batozích jsme z Dlouhé louky vyjeli v ústrety nejchudší evropské zemi. I když vozový park doznal jisté obměny - vypůjčen byl fešný bílý autobus BOVA pro 57 lidí, brzy jsme měli poznat, že pravý karosadismus lze prožít i v něm. Dvé řidičů prozařovala jako obvykle rumunská hvězda legendárního Pepy Bigase.

čtvrtek

Jinak tento text ale bude stručný: S uspěchanou zastávkou v rozespalé Cluji jsme se po dvaceti hodinách dostali do staré dobré Vatry Dornei. Tam jsme ověřili, že někdejší pizzerie už opravdu neexistuje, ale objevili jinou, a také nakoupili mnoho litrů nepoživatelného sudového červeného vína "demidulce", jehož dalším účelem bylo už jen povalovat se na podlaze autobusu. Naštěstí stála dvoulitrová PET pouhých 30 Kč a ve městě se dalo s trochou fištrónu sehnat i mnoho jiných lahvovin. Čtrnáctičlená skupinka nás hlučných byla umístěna do dekoncentračního kempu nad městem a pod taktovkou paní Emiry obsadila místní společenskou místnost s kulečníkem a pingpongem. Večer zcela bez chyb otevřel dveře do dalšího dne - dveře na palubu autobusu.

pátek

Za kuropění jsme nabrali zbytek sboristů v hotýlku na kraji města, vyčistili si zuby limonádou Sprite a pokračovali k moldavským hranicím. Počítání rektálních beďarů z přesezení, jakož i světových států nudu uspokojivě nezahánělo, a tak jsme aktivně pospávali až do chíle než se proslechlo, že na kýženou návštěvu Kišiněva není čas. Jistým zpestřením bylo uvíznutí BOVY v neznámé vesnici. Stačilo ale pokácet ořešák o mohlo se jet dál. Zbytek dne v busu vyplňujeme kacířskými úvahami o osudu zchudlé Moldávie, přemítajíce, zda by její řízení zvládl třeba i mentálně postižený prezident.
Za naprosté tmy a po dalším bloudění dorážíme po čtrnácti hodinách jízdy do Goluboe - vesnice českých osadníků a poslepu se ubytováváme v místní základní škole Jaroslava Haška. Na uklidněnou dostáváme nějaké víno, které nechutností snad i předčí to rumunské, a taky skvělý chleba a med. Po krátké návštěvě diskotéky (která se odehrávala v garáži a z důvodů extrémní chudoby se zde nesvítilo) jdeme brzy spát. Na večeři nás pozval místní mačo, který nám z kapes nasypal nahořklá semínka neurčitého původu.

sobota

Ráno je všechno jinak. Jako dosud každý den je opět krásně a my jedeme na prohlídku vinic, neboť víno je jediná komodita, která živí zdejší vyschlý kraj. Vinice je nedaleko a po krátkém koncertu tamtéž se jdeme podívat ještě do výrobny vína. Zde kupujeme nějaké zboží, ale raději tvrdšího kalibru neboť víno se nedá pít a výborný burčák má dle pana sklepmistra pouhá tři procenta alkoholu.
Vracíme se pak do Goluboe dobře naladěni ani ne tak kvůli nákupům, ale hlavně protože NIKAM NEJEDEME a čeká nás oběd; dobré klasické jehněčí s nějakou polentou a balkánským sýrem. Zbytek dne trávíme roztříštěni na sborové lidi (kteří nacvičují) a zevlouny po okolí. Rekognozkujeme místní smíšená zboží, a taky hezkou přehradu za vesnicí. Při návratu se schyluje ke koncertům. Po nich už je úplná tma, a to nejen vně, ale i uvnitř našich hlav. Okamžitě po skončení nasedáme do pojízdné továrny na absolutno a vyrážíme do ticha. Šeď úmorné noci narušil jenom přejezd moldavských hranic. Přes most zde musíme jet velmi opatrně neboť autobus je po nákupu v dutyfree o několik tun skla a lihovin těžší. Ceny jsou ale lehké jako vzduch.

neděle

Noční přejezd Rumunska se nezdařil podle plánu, a tak do dalšího cíle - vesnice slovenských usedlíku v rumunských Apusenkách přijíždíme až pozdě odpoledne a po večeři (fenomenálním vepřovém vývaru), podnikáme s hrstkou odpadlíků jen bleskové koupání v kanalizační stoce a v trojici věrných ještě kvapný výlet na kopeček nad vesnicí. Čtvrtým účastníkem je přítel Rasputin z moldavského freeshopu a protože zdržuje, přicházíme na koncert na faře trochu pozdě. Večer ještě preludujeme na zahrádce chalupy našich hostitelů a přikusujeme tuňáky v trojobalu z toaletního papíru.

pondělí

Vyrážíme v tradičních osm ráno, přivzbuzeni informací, že termální lázně nestihneme. To paradoxně příliš nevadí, je opět krásně a někteří už stejně ani neví jak vypadá reálný život mimo stěny autokaru. Mnohem zajímavější se jeví zastávka u finančně negramotného řezníka poblíž Oradey, který vybavil BOVU nekolika dalšími tunami uzeného masa a klobás prodávaných hluboko pod cenou. Takto přetíženi musíme pokračovat ještě o něco opatrněji, ale řidiči se snaží a tak tříapůltisící kilometr a sedmdesátou hodinu v autobuse zakončujeme u Živitelky ve slíbených devět večer.

a bylo to supr, ne?